Letošní sezona NHL byla kratší než jindy, ale program byl o to nahuštěnější. Jak se po ní cítíte?
Zápasů bylo hrozně moc v krátké době. 48 utkání za sto dní. Byl jsem ale rád, že NHL začala a kdyby se hrálo každý den, stejně bych to uvítal. Bylo toho hodně, ale o to bylo méně tréninků. Já jsem si teď pár dní odpočinul. Kdybych byl unavený, tak bych nejel, ale jsem v pohodě a jsem rád, že si můžu sezonu prodloužit.
Když přičtete zápasy, které jste před startem ve Winnipegu chytal v Liberci a pak ve Finsku, dostaneme se na běžou sezonu NHL...
Jo, něco jsem předtím v Evropě odchytal, ale tam to nebylo tak náročné. Bylo víc času. Před odjezdem do Ameriky jsem byl na Vánoce doma, pár týdnů jsem nehrál a myslím, že se mi odpočinek do zkrácené sezony hodil.
Neuvažoval jste o tom, že přiletíte přímo do Stockholmu, stejně jako ostatní hráči z NHL vyjma Ladislava Šmída?
My jsme s Winnipegem odehráli poslední zápas už ve čtvrtek, takže jsem nemusel čekat do soboty a mohl jsem letět dřív. Měl jsem hrozně moc věcí, navíc jsem si potřeboval něco zařídit a den tady se mi hodil.
V reprezentaci je i váš kladenský kamarád Jakub Voráček z Philadelphie, se kterým budete ve Stockholmu nejspíš i bydlet. Těšíte se na něj?
Loni na Euro Hockey Tour ve Finsku jsem byl na pokoji s Jirkou Tlustým, takže uvidíme. Dohodneme se ve čtvrtek ve Stockholmu. Každopádně je dobře, že mě tam budou mít, někdo normální na ně musí dohlídnout a já jsem přece jen o trošku starší. Navíc Tlusťoch bude na mistrovství poprvé, tak aby si nevyskakoval.
Vy jedete na třetí šampionát v kariéře. Poprvé jste byl jako náhradník u zlatého úspěchu v roce 2010, o rok později v Bratislavě jste vychytal bronz. Jak na ty turnaje vzpomínáte?
Rád vzpomínám na oba. V Německu to bylo moje premiérové mistrovství světa, turnaj se nevyvíjel dobře a nakonec z toho bylo zlato. O rok později v Bratislavě jsme měli výborný tým, ale bohužel jsme si vybrali jednu špatnou chvilku, pár minut jsme nezahráli a stálo nás to finále. Nakonec jsme ale udělali bronz. Takže na mistrovství mám jen pozitivní vzpomínky a doufám, že to bude platit i po tom nadcházejícím.
Jak vidíte šance současné reprezentace?
Týmu hodně věřím. Přijede deset hráčů z NHL, kluci, kteří jsou tady (v Evropě), jsou taky výborní. Bude to o tom, jak se dá dohromady parta, jak vstoupíme do turnaje. Může se stát cokoliv, ale samozřejmě, že máme ty nejvyšší cíle. Jinak bychom tam nemuseli jezdit. Stejně se však bude rozhodovat znovu v jednom zápase (čtvrtfinále).
Letos je předem jasné, že byste měl být jedničkou nároďáku. Je pro vás tahle jistota pozitivní?
Každému by to lichotilo a já nejsem výjimka. Jsem rád, že mi trenér věří a že dostanu šanci chytat. Už jsem ale něco zažil a vím, že stačí jeden dva zápasy a všechno může být jinak. Nikdo teď neví, kdo jaké zápasy bude na turnaji chytat.
Jak vycházíte s týmovou dvojkou Alexandrem Salákem?
Se Sašou jsme stejný ročník, jezdili jsme spolu na mládežnické reprezentace a teď jsme byli dvakrát i na evropské tour, takže máme dobrý vztah.