"Už jsem celkem dost starý, možná až nebezpečně, tak to tak neberu. Nesedím doma a neříkám si: pojedu, nepojedu. Prostě do neděle hraju a pak buď přejedu autobusem do Prahy a poletím do Švédska, nebo sednu na osmičku a pojedu šalinou do Líšně," povídá se svým obvyklým nadhledem bývalý kapitán Komety.
Pro případ, že si ho trenér Hadamczik do týmu pro šampionát nevybere, má už vymyšlený náhradní program. "Hodím bágl do kumbálu a v pondělí se půjdu mrknout na Zbrojovku. Už dlouho jsem žádný fotbal naživo neviděl. Třeba kluci vyhrají 4:3, to by bylo dobré," prohodil 33letý útočník, který se do domovského Brna vrátil po osmi měsících ve finském městě Jyväskylä, kde po loňském titulu tentokrát vybojoval bronz.
Chybělo vám Brno?
Ani ne, já jsem ve Finsku spokojený. Kdybych tam byl do července, tak je mi to úplně jedno. Je tam takový pohodový život. Doma je doma, ale určitě jsem nekoukal do kalendáře, kdy už se vrátím.
Jak vůbec takový hokejista ve Finsku tráví čas?
Měl jsem tam rodinu, takže program byl podobný jako doma: na trénink, do školy, hokej, spánek, jídlo. V podstatě je to stejný život jako v Brně.
Nevadila vám ani temná severská zima?
Ten prosinec a leden je trošku tmavší, ale v březnu už je krásné počasí. Bývá kolem nuly, ale úplně jasno, všude tři metry sněhu. Finsko je hezká země a dobrá na život. Některé dny v zimě jsou sice hodně kruté, ale já si doma zatopím.
Znají obyvatelé Jyväskylä Petra Hubáčka? Poznají vás, když někam jdete?
Ono to město není zase tak velké, takže když jde člověk večer na hrnek, tak občas na někoho kývne. Je to tam stejné, jako když jsem hrál v Ostravě za Vítkovice. Ti lidi, co chodí na hokej a zajímají se o něj, člověka zaregistrují, ale jinak jsem byl naprosto řadový občan. Akorát v Brně to bylo kvůli zdejšímu zájmu o hokej a tím, že jsem byl v mančaftu jeden z mála Brňáků, daleko výraznější. V Jyväskylä je to pohoda.
Kvůli zranění nohy jste vynechal půlku sezony, jak jste na tom nyní hokejově?
Doufám, že dobře. Finská liga je rychlá dost, takže člověk musí mít nohy připravené. Po zranění jsem odehrál play-off a zápas se Slovákama, už jsem ve hře od 8. března. To je dostatečný čas, aby byl člověk v nějakém tempu a výkonnosti. Bylo to moje nejdelší zranění v kariéře, na druhou stranu jsem z něj měl větší strach. Myslel jsem, že to na sobě pocítím daleko víc, až se budu vracet do hry, ale vyjma prvních pár zápasů to bylo naprosto v pohodě.
Co přesně vás trápilo?
Měl jsem zlomený nárt, na rozbruslení před zápasem mě sestřelil bek. Měl jsem to špatně zlomené, tak mi to drátovali a celkově se to léčilo déle, než se čekalo. Byla to smůla, ale na druhou stranu hokej v chlapech hraju patnáct let a po zlomené čelisti to bylo teprve moje druhé vážnější zranění, takže jsem na tom ještě hodně dobře.
Co jste řekl tomu obránci, co vás trefil?
Já nic. Byl jsem rád, že jsem se dobelhal do kabiny a šel jsem rovnou do špitálu. Ale bylo to v klidu. Rozbruslení ve Finsku není jako to v Česku, kde se jdete jenom sklouznout. Tam je to takový kratší trénink. Celkově jsou tréninky o dost náročnější. Když jsem přišel z Brna do Finska, tak jsem se na tréninku nemohl čtrnáct dní nadechnout, jak to valilo.
Čím jste se při dlouhém zranění zabavil?
Fotbalem. Později přijela rodina, ale měl jsem krásný anglický kanál, kde vysílali živě Premier League a taky spoustu zápasů z historie. Měl jsem to pořád puštěné, byl to vlastně jediný kanál, na který jsem tam koukal. Jinak jsem trochu chodil na procházky, když příroda trochu dala a nebylo minus pětadvacet stupňů. Aby se člověk s berlema trošku zatížil a zadýchal a neseděl jako pecka měsíc v kuse na sedačce.
Fotbal jste sledoval jenom anglický?
Občas tam bylo i něco jiného, ale Anglie samozřejmě převládala. I z toho důvodu, že v kabině byla anglická liga nejsledovanější. Kluci navíc hrají Fantasy ligu, o které jsem nevěděl, že začínají, tak jsem se do ní nezapojil. Příští rok už jdu do ní. Zahrál jsem si jenom NHL, kde jsem nepostoupil do play-off, takže nic moc.
Ve finské lize jste ovšem po loňském titulu došli do semifinále.
Prohráli jsme s Ässät Pori 1:4 na zápasy. Ässät byl lepší tak 60 na 40, v každém zápase to bylo o nějaký ten kousek, který láme play-off na jednu nebo druhou stranu. Ve Finsku se hraje zápas o bronz u líp postaveného mančaftu, takže jsme hráli doma s Lukko Rauma a vyhráli jsme. Se třetím místem bylo vedení spokojeno, hráči taky. Celkově se sezona hodnotila hodně slušně a člověk s úsměvem odjížděl domů.
Co říkáte tomu, že váš bývalý spoluhráč Kamil Brabenec se na "stará kolena" dočkal titulu ve Zvolenu?
Klobouček dolů a gratulace na dálku. Je to hezké, zvlášť potom, co se rozhodl, že už hrát nebude. Asi se potvrzuje, že když člověk má možnost, tak má hrát a nezbavovat se profesionálního hokejového života.
Výsledky Komety jste sledoval?
Já na hokej normálně nekoukám, ale když jsem byl zraněný, tak jsem se díval i na něj. To už byla krize. (úsměv) Zraněný jsem byl v lednu a únoru, takže jsem to nejvíc sledoval zrovna v této době (kdy se Kometě nejvíc nedařilo – pozn. aut.)... Klukům to nevyšlo, bohužel. Příště bude líp.
Cítíte teď po zdravotní pauze větší chuť do hokeje?
Pro mě ta sezona byla krátká, ještě před zraněním nártu jsem měl problémy s břišními svaly a nehrál jsem pět týdnů. Dřív jsem měl na konci dubna vždycky odehraných 85, 95 zápasů a byl jsem úplně vyfluslý, teď mi ani nepřijde, že bych měl tělo opotřebované. Prostě jsem přijel domů, napojil jsem se na nároďák a hraju dál.
Takže ještě hraní nemáte plné zuby?
Určitě ne. Já bych se zase za chvilu doma nudil.
A jak se těšíte na turnaj v Brně, kde jste doma?
Tím, že jsem byl osm měsíců pryč a přijel jsem narychlo, tak jsem se ještě ani nepozastavil nad faktem, že to je zase zrovna v Brně. Ale těším se, protože každý z kluků v kabině čeká, že kulisa bude perfektní a budou všechny tři zápasy vyprodané. Myslím, že je každý rád, že si může zahrát zrovna v Brně. Lidi tady zatím v kalendářním roce 2013 moc domácích výher neviděli, tak doufám, že budeme tento týden trochu lepší.
