Zrovna se vrátil z oblíbeného tenisu, v prosluněný sváteční den minulý týden sháněl ještě túje, aby je zasadil na zahrádku. Přesně takhle to kouč Vladimír Vůjtek plánoval v květnu, když novinářům po prohraném čtvrtfinále mistrovství světa oznamoval, že končí s kariérou.
„Ale už tehdy jsem byl v podstatě domluvený s Vítkovicemi, že přijmu roli konzultanta,“ prozradil devětašedesátiletý Vůjtek. Podobnou nabídku přitom dostal od vedení českého hokejového svazu, aby pomáhal Josefu Jandačovi a jeho kolegům v Torontu. „Je to vždycky lákavé, ale už jsem se rozhodl, že do reprezentace se opravdu vracet nebudu.“
A proč se vracíte do Vítkovic?
Jsem tu od toho, abych sem tam nějakou radou pomohl mladým ambiciózním trenérům Jakubu Petrovi a Pavlu Trnkovi. Od nich ta nabídka přišla. Kdyby s tím nesouhlasili, tak by to vypadalo, že jim chci zasahovat do jejich práce, ale já bych proti nim nešel. Mají dobré metody.
Láká vás jejich moderní trendy propojit se svými zkušenostmi?
Byl to samozřejmě jeden z důvodů. Nové metody se teď hodně razí, ale všechno není tak kvalitní, jak se říká. Musí tam zůstat i něco z toho starého, musí to být vyvážené a mít balanc. Pak by se měly dostavit výsledky. Nechci je v nových metodách brzdit, ale ukázat jim i něco z toho starého.
Chodíte při tréninku na led? Nebo sledujete hokej už pouze na tribuně z výšky?
Z výšky ne, z páté řady. Nemám rád ten nadhled, zkresluje hru. Sleduju výhradně naše hráče, soupeře ne. Po zápase přijdu za trenéry a řekneme si, co se povedlo, nebo naopak nepovedlo. Hodnotím, jestli se drželi toho, co chtěli hrát.
Jste vítkovický patriot, místní vážená osoba. Jaké jste zaznamenal reakce fanoušků?
Musím znova zdůraznit, že lidi si to trochu pletou. Já skutečně nezasahuju do sestavy, taktiky. Jenom hodnotím zápasy. Nechodím ani do kabiny, na led, na střídačku. Chtěl bych, aby se vyhrávalo, ale za přípravu plně zodpovídají trenéři. Mám poradní hlas, ani bych nechtěl rozhodující hlas.
Ale na přelomu roku kouč Petr bude s juniorskou reprezentací na mistrovství světa a vy se přesunete níž, zpátky na střídačku. Co když vás trenérská práce zase pohltí?
Abych řekl pravdu, tak jsem tam už nechtěl. Ta situace je specifická, na šest zápasů. Dohodli jsme se, že na střídačce jako výpomoc stát budu.
Jakub Petr je pracovitý, hokeji věnuje dost času. Ale jak zvládne dělit funkce?
Těžko to teď posuzovat. Měsíc nebude s mužstvem. Taky jsem to zažil, když jsem trénoval v devadesátých letech reprezentační dvacítku. Nemusí to vždycky dopadnout dobře. Ukáže se kvalita asistentů.
Ve Vítkovicích mají Vůjtka, tak se nemusí bát, ne?
Já už nedělám tréninky. S Pavlem Trnkou si Kuba rozumí. Ale záleží, jak to vezmou hráči. Já jsem tehdy nechyběl ani jedno kolo. Teď tam pár zápasů je. A hlavní trenér, který tomu všemu dává myšlenku, chybí. Ale snad to bude fungovat.
Co vám vlastně na návrat k hokeji řekli doma? Měl jste se věnovat zahrádce, hrát tenis.
Rodina se tím nezabývala. Stejně věděli, že budu chodit na každý zápas. Tenis mi zůstal, chodím se tam odreagovat. Žiju přece jen trochu klidnějším životem.
Byl jste klidný i při sledování Světového poháru? Nebylo vám líto, že tam nejste?
Věděl jsem od začátku, že tam nepojedu, takže žádná nostalgie mě nepřemohla. Spíš jsem se díval jako fanda.
Jako spokojený fanda?
Celkově i s přípravou jsme uhráli víc, než jsme čekali. Odborníci nás pasovali na sedmé osmé místo. Nepropadli jsme v žádném případě. Zbytečně moc jsme hokejisty kritizovali. Nakonec rozhodoval moment z prodloužení zápasu s Evropou. Kdyby to bylo naopak, považuje se Světový pohár za úspěch. První porážka s Kanadou (0:6) to trochu zkresluje, ovlivnila názor lidí.
Jandač: Musíme se v Evropě spojit Trenér hokejové reprezentace Josef Jandač je po Světovém poháru přesvědčený, že se musí celý evropský hokej spojit, aby dokázal konkurovat tomu kanadsko-americkému. více |
Diskutovalo se i o nominaci. Líbil se vám Jandačův výběr?
Jediný sporný bod byl Jiří Hudler. Jinak tam byli všichni nejlepší hráči, které mohl vybrat.
Urazil se podle vás Hudler?
Vypadá to tak, když nebyl nominován ani napodruhé. Ale možná se na turnaj nepřipravoval a nechtěl do toho vletět jen tak.
Dřív se Čechům říkalo hračičkové. Teď vyhrávají spíš díky silnému charakteru a bojovnosti. Souhlasíte?
Ale to měli i ostatní, navíc byli herně lepší. Rozhodně dneska chytrost všeobecně z hokeje odchází. Teď je to o sprintech, jedné přihrávce, o vyhraném souboji. Musíme se přizpůsobit. Nemůžeme hrát tak, že vezmeme někde puk, uděláme tři kličky a nahrajeme to někomu před prázdnou branku. Ty doby jsou pryč, tam už se hokej nevrátí.
Kouč Jandač navrhuje, aby Evropa sjednotila rozměry ledu, zúžila hřiště. Co vy na to?
Mělo by to tak být, ale má to zádrhel, protože mistrovství světa se musí hrát na velkém. Rozhodnout se musí mezinárodní federace.
Jandač chce také zachovat rozšířený trenérský štáb. Půjde to?
Rozšíření má svůj smysl, byl bych pro. Specializovaní trenéři jsou nutnost. V zámoří to dělají už dlouho. Švédové k nám na Euro Hockey Tour dorazili s patnácti lidmi v realizačním týmu. Hodně práce dělá videotechnik.
Myslel jsem to spíš personálně, jestli národní tým udrží Jiřího Fischera a Václava Prospala.
Když chtějí trénovat český nároďák, tak by měli být v Česku. Jirka má povinnosti v Detroitu, s ním se nedá počítat. Vašek Prospal těžko z tréninku dětí přejde na přípravu před mistrovstvím světa a bude plnohodnotný trenér. S evropskými hráči by to nemuselo fungovat tak dobře jako teď, když měl dvacet hráčů z NHL. Nedovedu si tu spolupráci představit, když bude žít trvale v Americe.
