Výjimečný však opravdu je, jen pár hodin poté, co byl s Montrealem vyřazen z play-off, už ze zámoří slíbil: "Přijedu na mistrovství." Za dva dny tu byl jak na koni.
"Rodiče mě přivedli k hokeji, podporovali mě a jejich jediná odměna je, když mohou syna vidět na mistrovství světa a v reprezentaci," vysvětluje Plekanec svou náturu.
"Nejet na mistrovství kvůli tomu, že bych byl unavený nebo že je pozdě, je zbytečné a nesmysl. Když tu možnost mám, tak jedu rád, ať je to po vyřazení ze Stanley Cupu, či kdykoliv jindy. Navíc člověk může na šampionátu něco vyhrát, zažít spoustu srandy. Je to úplně jiná atmosféra než v Americe. Lidi u nás tím žijou a kromě vážného zranění nevidím jiný důvod proč nejet."
Nevadí mu ani širší kluziště, které na šampionátu oproti NHL je. A i díky podzimní výluce, kterou strávil v extraligovém Kladně, byl na "letiště" ve Stockholmu připraven.
"Když si vezmete kluky, kteří s tím bojovali nejvíc, tak jsou to ti, kteří v Evropě poslední dobou nehráli. Ať to byl Fleischmann, který během stávky nikde nehrál a dlouho nebyl na šampionátu. Podobně je na tom Vrbič (Vrbata)..." vypočítává. "A taky je to o hlavě. Když si člověk řekne: Ježiš, to je velké, tak to má hlavě a opravdu s tím bojuje. Když to neřeší, tak se mu to lépe překonává."
