I tak bude ale na šampionát vzpomínat rád. "Užil jsem si to hodně. Byla tam parádní atmosféra. Takové zápasy nehrajete každý den."
Gólů, které vstřelil Rusům a Lotyšům, si cení. "Měl jsem dost času na ledě, takže přišly i nějaké šance. A zrovna proti Rusům jsme hráli výborně. Jsem rád, že mi to tam spadlo," byl spokojený.
V reprezentaci přitom měl pauzu kvůli neshodám s dřívějším trenérem. "Neznal skoro žádné hráče, trénoval klub v Itálii, vůbec nevěděl, kdo je kdo. Teď je to úplně jiné. Nový kouč se mi sám ozval, během play-off i v baráži jsme pořád byli v kontaktu. Cítil jsem zájem a rád přijal pozvánku do reprezentace," vysvětluje Pajič. Nejvíc mu utkvěly v paměti duely, v nichž se gólově prosadil.
A pak ten s Německem, který mohl v nájezdech rozhodnout. "Ale bohužel jsem penaltu neproměnil. Dlouho jsem pak přemýšlel, co jsem měl udělat jinak. Ale už se musím dívat dopředu." Z velmocí fandil Čechům. "Líbili se mi hodně. Věřil jsem, že dojdou daleko. Škoda že to nedotáhli do konce," zalitoval.
Fini prý nakonec slavili triumf zaslouženě. "Prohráli taky jen jeden zápas, právě s Čechy, ale už ve skupině. Rozhodující fázi turnaje zvládli lépe."
Proč neuspěly hokejové velmoci Kanada a Rusko? "Hrály spolu už ve čtvrtfinále, takže jeden tým musel automaticky vypadnout. A ve špičce je to tak vyrovnané, že každý rok může vyhrát kdokoliv z elitní šestky sedmičky," říká Pajič.
Reprezentovat by chtěl ústecký útočník dál. "Když budu zdravý a udržím si výkonnost, tak moc rád. Chtěl bych týmu pomoct zpátky do elitní skupiny."