Říká to plynnou češtinou, vždyť už léta v Česku žije. 27letý útočník se sem přestěhoval jako junior, později okusil extraligu za Liberec či Mladou Boleslav, hrával i za prvoligové Ústí, kde se stal miláčkem fandů, a byť poslední sezonu strávil v Itálii, dál trvale bydlí v Praze. Před lety dokonce uvažoval o českém občanství, jenže když zjistil, že může mít jen jeden pas, nechal si ten slovinský. "Nevidím důvod něco měnit. V Česku mě navíc nikdy nebrali jako cizince."
I proto by se toužil do české extraligy v létě zase vrátit, jenže ví, že kvůli pravidlům o povinném počtu juniorů to bude mít těžké. A tak mu třeba pomůže, pokud se vytáhne dnes, kdy bude většina klubových manažerů přikovaná k televizi.
Jenže mohou Slovinci, kteří v turnaji získali jediný bod a hrozí jim sestup, český tým vůbec potrápit? "Myslím, že můžeme, ale musíme hodně bruslit, abychom stíhali. Pak to bude zajímavé. Když nebudeme v pohybu a dáme Čechům prostor, tak budou kouzlit s pukem a bude to prů...."
To vytečkované slovo si sami doplníte a pochopíte, že Pajič rozhodně není cizinec. Slovince tak nejvíc musí mrzet prohrané prodloužení s Dánskem, právě s tímto celkem se měli prát o záchranu. Přitom slovinský hokej před třemi měsíci prožil velký úspěch, když se probil na olympiádu do Soči. Teď se ale může stát, že do Ruska pojede v únoru jako účastník B-skupiny mistrovství.
"Dlouho jsme věděli, že hrajeme docela dobrý hokej, akorát výsledky chyběly. Na kvalifikaci se to zlomilo. Měli jsme štěstí a postoupili jsme. Tady nám to štěstí možná chybí. Tři zápasy jsme odehráli dobře, jenže místo devíti bodů máme jen jeden," tvrdí Pajič.
"Ale uvědomujeme si, že jsme malý stát, učíme se. Máme šest stadionů, není kde hrát. Ale lidi hokej ve Slovinsku milují, a když je úspěch, tak se podívají." Snad tím důvodem k dívání nebude páteční zápas s Českem.
