Už dnes odpoledne totiž hokejová reprezentace přistane v Praze, zatímco před čtyřmi nejlepšími zůstává závěrečný medailový víkend.
Je zkrátka konec! A sbohem je to i pro kouče Josefa Jandače, neboť po dvou letech bez medaile odchází do ruského Magnitogorsku.
Na každém konci je prý hezké to, že něco nového začíná. Je to pravda a ono už leccos začalo. Ano, tým se z Dánska poroučí předčasně domů, a jelikož na turnaji nepřežil do poslední neděle, je to bezesporu zklamání. Jenže dva dánské týdny také ukázaly, že teď je český hokej - snad - na novém startu.
Prošel obrodou, omlazením. Působil jinak, energičtěji a svěžeji.
A i přes čtvrteční těsnou porážku by měly být vidět mnohé plusy. Takže ať 11 hokejových ministrů vybere 7. června za Jandačova nástupce Říhu, Pešána, či Varaďu, je nutné vykročit po cestě, na jejímž počátku národní tým stojí. A na jejímž konci jsou lepší hokejové časy.
Pomineme-li část úvodní třetiny a pak pár minut po první české brance, kdy se tým ocitl na divokém kolotoči, vyrovnali se Češi Američanům v rychlosti. Ukázali (a to nejen ve čtvrtek), že hráčský řez - vynucený omluvenkami zkušených - měl smysl a že se zrcadlí ve hře. Tým sílil. Dvakrát dokázal zcela otočit mač, ve čtvrtek po ztracené třetině vyrovnal a proti Švédsku mu chyběl jediný gól k remíze.
Ne, tohle není chlácholení, zjevné mezery tu během turnaje byly, ale mančaft se uměl vyhrabat z krizových situací, což ukazuje na vnitřní sílu a sebevědomí. Vytratila se odevzdanost, kterou jste v minulosti v takových chvílích vídali. Naučil se hrát bez zbytečných faulů.
Česko - USA 2:3konec ve čtvrtfinále |
„Byli tady mladší kluci, čerstvá krev. Víme, že před námi byla generace, která většinou přes čtvrtfinále postupovala a hrála o zlato, ale teď jsou trošku jiné časy. Musíme se snažit bojovat každý rok,“ řekl gólman Pavel Francouz.
A bojovnost patrná byla. Na mezinárodní scéně - a to je to nejpodstatnější - se zjevily nové a (pohledem reprezentace) neokoukané tváře. Opěvovaný talent Nečas má možná před sebou pořád lekce v bránění, ale dokázal vyrovnat proti Slovákům i Američanům. Stál po boku Pastrňáka a Krejčího na přesilovce a při pohledu na jeho rychlý přechod středního pásma je jasné, že jednou bude hýčkaným mužem reprezentace.
Byl tu i Chytil, další mladík, který má mít v příští sezoně v NHL zase výraznější roli. Alespoň do přípravy zasáhli Kaut a Zadina, jejichž jména brzy vysloví manažeři slavných klubů na draftu.
Snad nejvíc zaujal bek Hronek, o kterém mluvil i trenérský velikán Mike Babcock. A teď prosím nechme stranou jeho čtvrteční zavrávorání před rozhodujícím americkým gólem. Uspěli Šulák nebo extraligoví Sklenička s Moravčíkem. Vedli si rozhodně lépe než třeba mazáci Polášek a Jordán, od kterých Jandač čekal rozvahu, zkušenost.
Výsledek? Poláška - ano, byl před MS zraněný - ve čtvrtek po první třetině stáhl ze hry. A tady je klíčová otázka pro nového kouče: Jak moc bude v omlazování pokračovat? Ne, Polášek rozhodně není předhozen jako viník všeho, jen jako příklad.
Mimochodem - před pondělním duelem proti Rakousku si Jandač z dlouhé chvíle pohrával s možnou sestavou pro olympiádu 2022. Útok na papíře ukazuje sílu (Voráček, Hertl, Palát, Pastrňák a třeba i mladá generace Nečas, Kaut, Zadina, Chytil...).
Pohled na brankáře přináší uklidnění (Mrázek, Rittich, Francouz, Škarek či Kořenář), jen u defenzivy se Jandač - jako už tolikrát - zarazil. Ač světové šampionáty obouchaly Kempného, Ruttu, Šimka, Jeřábka či teď právě Hronka a Šuláka, pořád to nejsou hráči extratřídy jako Pastrňák, Krejčí.
Další úkol pro nového velitele: musí hledat a piplat nové pilíře. Musí ještě víc spolupracovat s trenérem dvacítky a zařazovat talenty do turnajů EHT i mistrovství.
Ať obroda pokračuje, protože jedině pak znovu přijde víkend, kdy na Staromáku odvysílají hokej.
