Tak jako ve fotbalové NFL, která musí bývalým hráčům zaplatit dokonce 1,5 miliardy.
NHL se dohodla na vyrovnání s hráči, kteří podali žalobu kvůli zraněním |
Majitele jednotlivých klubů v NHL tato kauza strašila - i tam se ozvala skupina hráčů, kteří kvůli opakovaným nárazům do hlavy trpěli chronickou traumatickou encefalopatií (CTE), které se říká také boxerská demence.
Ta vede k zániku mozkových buněk, depresi, agresi a demenci. Jejími typickými projevy jsou zpomalení a zadrhávání v řeči, výpadky paměti, neschopnost plánovat dlouhodobě dopředu, soustředit se a logicky uvažovat. Dalšími negativy jsou problémy se spaním, úzkostné stavy, paranoia a úporné bolesti hlavy.
Bettman a spol. velkou hrozbu nepodceňovali, dobře věděli, že mohlo jít o největší proces v novodobé historii soutěže, a dokázali se s hráči dohodnout na mimosoudním vyrovnání. Ba co víc: součástí dohody je, že NHL neuznává jakoukoli zodpovědnost na nároky hráčů, kteří zároveň souhlasí s tím, že je spravedlivá.
„V přepočtu to dělá 22 tisíc dolarů na osobu, a to je málo,“ kritizuje dohodu Reed Larson, bývalý obránce Detroitu, který byl mezi prvními, kdo NHL žalovali.
Právní zástupci hráčů však věděli, že nemají v případném soudním sporu moc velkou šanci na úspěch, protože vedení NHL nemohlo mít v minulosti k dispozici vědecké údaje, které by prokazovaly souvislost mezi otřesy mozků a CTE.
Liga navíc v posledních letech až úzkostlivě předchází jakékoli podobné žalobě:
- zpřísnila pravidla, a tak ze hry téměř vymizely bitky (a bitkaři),
- hráči už nesmí dohrávat souboje jako v minulosti a když, tak dostanou tvrdé (klidně) dvacetizápasové tresty,
- každý zákrok se i díky moderní technice zkoumá dopodrobna, a tak si nikdo nemůže dovolit úlet,
- mnozí hokejisté včetně českého obránce Radko Gudase byli nuceni radikálně změnit svůj styl,
- kluby problematice věnují výraznou pozornost a zavedly například speciální testy mozku, které musí hráči absolvovat před každou sezonou,
- hokejisté musí také po každé ráně do hlavy odejít do kabiny, kde se podrobí vyšetření a srovnávacímu testu. Když výsledky neodpovídají těm předsezonním, nemohou hrát. To vše je dostatečné alibi pro NHL, takže hráči nemají do budoucna šanci s podobnou žalobou uspět u soudu.
Proto je současná dohoda de facto vítězstvím ligy - nevznikl žádný precedens, o který by se dalo v budoucnosti opřít.
Je to další z řady úspěchů komisionáře Bettmana, vystudovaného právníka, který prokázal své mimořádné schopnosti už při několika vyjednáváních o kolektivní smlouvě s hráčskými odbory (její podmínky byly vždy výhodnější pro majitele klubů) a hlavně celou ligu během svého působení posunul úplně na jinou úroveň. Jen pro představu: před jeho příchodem v roce 1993 se v NHL protočilo 400 milionů dolarů ročně, dnes jsou to víc než čtyři miliardy.
To je argument, který přebije všechny ostatní. I proto mu majitelé klubů neváhají platit ročně přes 10 milionů dolarů. Vyplatí se jim to. Jeden posun v kauze otřesů mozků však nastal, byť si bývalí hokejisté nevydobyli takové peníze jako kolegové z NFL: alespoň zajistili bezpečnost pro své nástupce. „To je něco, na co NHL dlouho nechtěla přistoupit,“ tvrdí jejich právní zástupce Charles Zimmerman.
Poměrně pozitivně hodnotí posun i hvězdný Sidney Crosby. Ten sice nebyl mezi žalobci, ale je asi nejznámějším hokejistou, jenž v moderní éře opakovaně trpěl otřesy mozků. „Teď už jsme chráněnější a máme mnohem víc informací než v minulosti, ale i od doby, kdy jsem první otřes mozku utrpěl já.“
