Se zcela zlomeným výrazem sledoval Ovečkin opakovaný záběr na obrazovce pod stropem. Seděl na střídačce a znovu viděl drastickou chvíli, v níž náhle zhynul jeho hýčkaný sen o Stanley Cupu. Odplivl hořkou slinu přes mantinel a rozepnul si řemínek u přilby.
Washington po porážce 3:4 v prodloužení v Pittsburghu ztratil sérii 2:4 a vypadl. Pro jeho kapitána něco bolestně skončilo, něco nového ovšem brzy začne.
Třicetiletý útočník je totiž netrpělivě očekáván doma v Moskvě, kde se koná mistrovství světa. Má se stát jeho hlavní ozdobou a klíčovou posilou domácího mužstva, které svou vlast může potěšit jedině ziskem poháru pro šampiony.
Vlastenec a osobní přítel prezidenta Vladimira Putina pozvánky do reprezentace zásadně neodmítá. Chystá se na své dvanácté mistrovství, což je obdivuhodný počin. Dosud sklidil tři zlaté, dvě stříbrné a dvě bronzové medaile.
Zatímco většina borců z NHL musí čekat na výsledky lékařské prohlídky a případnou propustku od klubu, megastar Ovečkin se nikoho dovolovat nemusí.
„Má v Capitals silnou pozici. Může se prostě sebrat a jet. Rád hraje za sbornou, zvlášť u sebe doma,“ řekl reportérům český kapitán Tomáš Plekanec.
Ruské vedení jen pár hodin po vyřazení Washingtonu povolalo Ovečkina i jeho parťáky Kuzněcova a Orlova. Díky přítomnosti nejlepšího kanonýra současnosti stoupne pozornost fanoušků i médií.
Nakynou též ruské šance pomstít se Kanadě za loňský výprask v pražském finále. Zvlášť ve spojení s Kuzněcovem, s nímž si náramně porozuměla ve Washingtonu, může být báječná osmička (The Great Eight) nebezpečná.
Yzerman nabízí útěchu
Prožívá sice krutá muka po krachu Capitals, kteří suverénně ovládli základní část NHL. Nová výzva mu však může pomoct při zapomínání, jakkoliv je jizva na duši čerstvá a zatraceně hluboká.
Vždyť už by z krachů ve Stanley Cupu mohl mít pořádný mindrák. Osmkrát postoupil s Capitals do play-off, třikrát se poroučel už v prvním kole, pětkrát ve druhém.
Zatímco většina velikánů této éry (Crosby, Malkin, Kane, Kopitar, Toews, Zetterberg, Doughty, Bergeron či Getzlaf) si užila slastné chvíle se stříbrným pohárem, on se nepodíval ani do semifinále.
Když v březnu Taťjána a Michail Ovečkinovi přivezli Alexandrovým jménem sportovní výbavu do dětského domova Neposedové v městečku Železnodorožnyj, mluvili o synovi s reportérem deníku Sovětskij Sport.
Dvojnásobná olympijská vítězka v basketbale, která rovněž nosila na dresu číslo 8, coby správná patriotka vyslovila přání, aby se Saša představil na domácím šampionátu. „Ale zároveň je čas, aby konečně dosáhl na Stanley Cup,“ řekla.
Rodiče vidí, jak mocně po stříbrném pokladu touží.
Spoustě lidí, aniž by se počítali mezi Ovečkinovy příznivce, bylo ruského obra v úterý líto. S ručníkem přes mohutná ramena odpovídal v šatně do mikrofonů. Skoro šeptané věty a slova dělily dlouhé pomlky. „Těžko teď cokoliv říct,“ zopakoval několikrát.
„Další promarněná příležitost. Jsem pyšný na kluky, na celou partu. Ale zase jsme narazili ve druhém kole, což mě štve.“
„Každý rok nás provází velká očekávání. Letos jsme měli asi nejsilnější mančaft. Ale pořád nám něco chybí. Prostě jsme nedokázali proměnit své šance.“
On sám ve vyhecované sérii posbíral sedm bodů (2+5). V zakončení jasně předčil pittsburského kapitána a svého odvěkého rivala Crosbyho (0+2) i krajana Malkina (1+1). Ti dva nicméně smějí pokračovat v cestě za trofejí, zatímco v hlavě lehce prošedivělého démona se pere zklamání se vztekem.
Kdekoho napadá, jestli Ovečkin vůbec někdy ke Stanley Cupu doputuje. Příležitostí ubývá. Na druhou stranu třeba legendární Yzerman pohár poprvé získal až ve své čtrnácté sezoně v soutěži. Třebaže je to jen útěcha, určitou naději výbušnému forvardovi skýtá.
Únava? Nezájem!
Zřejmě to totiž není tak, že by Capitals troskotali kvůli naduté primadoně, která si hledí jen svého.
Ovečkin dozrál. Ukáznil se. Dál sází góly drtivými ránami. Se stejnou zatvrzelostí, s níž jako kluk tahal výzbroj po schodech do bytu v desátém patře, hecuje a strhává spoluhráče, sráží soupeře. Coby tahoun sklízí uznání i v zámoří, kde bývají na Evropany poněkud vysazení.
„Ovečkin si naložil Capitals na hřbet,“ psala kanadská stránka TSN.ca.
„Ano, Capitals mají problémy. Jenže Alex Ovečkin mezi ně nepatří,“ soudil deník Washington Post.
List též otiskl citát Justina Williamse, útočníka Capitals: „Udělal všechno správně. Řekl, co říct měl. Není to v něm. Jde o nás, o tým... Nejsme dost dobří.“
Na lince Washington - Moskva se asi nezbaví otravných myšlenek.
Jak ho dráždí nezdary v play-off.
K čemu je šestá Richard Trophy pro krále střelců, když se ke Stanley Cupu nedokázal ani přiblížit.
Jak rád by odčinil ruské propadáky na posledních třech olympiádách, odkud si místo medaile přivezl jen pocity rozčarování a trpké vzpomínky na rozhodující prohry s Čechy, Kanaďany a Finy.
Pestrý hokejový program mu naštěstí nabízí další výzvy. Mistrovství světa v rodném městě před všemi příbuznými a známými.
Následuje zářijový Světový pohár v Torontu. Pokořit Kanadu na její půdě, to by přece byla tuze slastná odplata za minulé porážky.
Žádný úspěch s národním mužstvem však Ovečkina nezbaví povinnosti přivézt Stanley Cup do washingtonské Čínské čtvrti, kde stojí aréna Capitals.
Třebaže o sobě neustále prohlašuje, že je Rus jako poleno, že se mu líbí jedině ruské „děvočky“ a že Američanky u něj nemají sebemenší šanci, záleží mu na klubu Capitals. Na jeho majiteli Leonsisovi, na mužstvu a jeho příznivcích. Jenže potěšit je může zase až za rok, v dalším play-off.
Teď se musí bleskově „přeštelovat“ z washingtonského na moskevský čas. Rusové od svého novodobého bohatýra nežádají nic menšího než hrdinské skutky. A zlato.
Že přiletí vyšťavený jako citron? Jestlipak s ním už vedení mluvilo?
„Poveze se na citové vlně. Letí domů. Nastoupí před svými fanoušky. Na domácím mistrovství světa,“ pravil trenér Oleg Znarok. „Tady není prostor na nějaké otázky.“