„My tam jedeme udělat výsledek, postoupit ze skupiny a pak se stane cokoliv. Víme, co nás ve skupině čeká (Kanada, Tým Evropy a USA), ale všichni máme stejnou díru do pr...“
Nerozehraná Kanada
Není slušné bezprostřední výrok jakkoliv rozpitvávat, má jen značit, že v Torontu na ledě budou zkrátka stát taky jen lidi. Že mnozí Češi proti nim v NHL hrají často a přes veškerá jejich slavná jména je nepovažují za nadpozemské persony.
„Výhodou je, že jsou tu všichni namakaní z léta, s dobrou fyzičkou. Bude se hrát ve vysokém tempu. Věřím, že to by nám mohlo hrát do karet, protože je lepší dostat nerozehranou Kanadu než rozehranou. Že budou sem tam někomu odskakovat puky, by mohla být paradoxně naše výhoda,“ tvrdí Voráček.
Právě od 27letého snajpra se čekají góly. Bude mít místo v první formaci, vedle sebe centra s defenzivními úkoly Plekance, vlevo k nim chce kouč Jandač příští týden ještě připojit Červenku. Spoléhá na něj trenér i generální manažer Martin Ručinský.
„Jakub bude stěžejní hráč, ve svém klubu je hvězda. Loni měl třeba pomalejší sezonu, ale předtím hrál vynikající hokej. Dneska už je to vyspělý hráč. Očekávám, že bude připravený fyzicky a psychicky, protože mužstvo na něm bude stát,“ uvedl Ručinský.
Voráček před zodpovědností nekličkuje. Zvykl si na pozornost. Ve Philadelphii mu začíná platit osmiletý kontrakt na 66 milionů dolarů. V národním týmu i NHL jsou před ním klíčové sezony, které z něj definitivně udělají buď nezapomenutelnou hvězdu, či jen pohasínající kometu. „Ale i mladí kluci z NHL mají něco odehráno. A vědí, o čem ten hokej tam je,“ říká o národním týmu.
A o čem tedy hokej je? „O pěti lidech vepředu a pěti lidech vzadu. Je to vidět i v NHL. Góly moc nepadají, protože se všichni vracejí dozadu a místa moc není.“
Když hrál před rokem na mistrovství světa za reprezentaci naposledy, byl kapitánem. Teď jej Plekanec „degradoval“ do role asistenta. Když ale Voráček v pondělí po 16 měsících znovu vstoupil do O2 areny, kde se zmíněný šampionát odehrával, vzpomínal. „Vůně toho zimáku, člověku naběhne ‚husina‘ na těle... Vzpomínky mi zůstanou do konce života. Jsou to zážitky, na které se nezapomíná.“
Krosček, sekera a pak pivo
Nezapomíná se ani na to, že si tehdy v Praze střihl zápas proti Claudeu Girouxovi, svému „hokejovému“ dvojčeti z Philadelphie. Teď se jejich střet hned na úvod turnaje v Torontu zopakuje.
„Špičkování už samozřejmě nějaké bylo. Jsme výborní kamarádi, ale na ledě neznáme bratra a vždy, když proti sobě hrajeme, tak do sebe jdeme jako zarputilí psi. Když si vzpomenu na ten minulý zápas, tak já mu dal hned krosček, on mě švihnul zezadu do lýtek a pak jsme na sebe řvali na střídačce. Ale pak jsme si podali po zápase ruce, dali si pivo a bylo to dobré.“
Tehdy ho Voráček pil jako poražený. Jak to bude příští sobotu?
