Tehdy bylo Davidu Pastrňákovi 14 let a jedním z jeho zlatých hrdinů byl třeba i Roman Červenka. Dnes si právě vedle něj a Tomáše Plekance odbude premiéru v národním týmu a už příští týden se se svými parťáky – kterým se mimochodem taky moc nevěří – pustí do cesty, která i z něj může stvořit zlatého hrdinu.
„Jsem plný očekávání. Na šampionátu bude to nejlepší z Evropy a pro mě to bude velká výzva, na kterou se těším.“
Má za sebou divokou sezonu, ve které se zranil, pak rychle posílil reprezentaci na juniorském šampionátu ve Finsku. Znovu se úspěšně probil do týmu Bostonu, jenže Bruins nakonec těsně minulo play-off, a tak Pastrňák stihne i ten druhý – a důležitější – šampionát.
„Naštěstí jsem prošel zdravotní prohlídkou, protože v sezoně pár zranění bylo. Jsem rád, že jsem zdravý a můžu si splnit svůj sen. Vždy jsem si přál hrát za nároďák. Za šanci jsem rád a žádný problém naštěstí nebyl,“ vypráví Pastrňák.
Že je fit, si otestoval už o víkendu, kdy překvapivě nastoupil v hokejbalové extralize za Karvinou. A vypráví: „Hrával jsem to asi čtyři roky a Karviná zrovna hrála v Praze. Nevidím na tom nic špatného, hodně se tam běhá a já si dobře zatrénoval.“
Jen bilance ho štve. Prohra na nájezdy, žádný gól, ve statistice minus bod. „Hokejbal je dnes už skoro bezkontaktní sport, nic riskantního. Je to super sport a výborná příprava v létě na zimu.“
