Noční hokejová bitva Kanada - USA slibuje maximální podívanou. A to i pro českého fanouška, který chtě nechtě musí fandit Američanům, aby vyhráli v základní hrací době. Ve všech ostatních případech totiž končí veškeré teoretické naděje, že Jandačovi hoši na turnaji v Torontu postoupí do semifinále.
A Američané? Ti musí vyhrát (alespoň v prodloužení), jinak pro ně velkolepá hokejová akce končí. A to by byla mimořádná ostuda. Z posledního zápasu s Českem by se rázem stal obyčejný přátelák v nablýskaných kulisách.
Spojené státy dostal pod tlak výběr Evropy, který je v úvodním duelu základní skupiny šokoval jasným vítězstvím 3:0.
To nikdo nečekal, vždyť Američané mají k dispozici mimořádnou generaci. Generaci, která si však zároveň musí připadat jako prokletá, protože nikdy nedokázala na velkém turnaji dokráčet ke zlatu.
Vždycky totiž v cestě stáli Kanaďané.
Poprvé před šesti lety ve finále olympijského turnaje ve Vancouveru, kde USA rivalovi podlehly 2:3 v prodloužení.
Podruhé před dvěma lety v semifinále olympiády v Soči, kde nestačily těsně 0:1. Tahle porážka mužstvo rozložila natolik, že v následné bitvě o bronz absolutně nestačilo na Finsko a odkráčelo z ledu s potupnou porážkou 0:5.
Letos hrozí dokonce fiasko a katem může být znovu Kanada. „Jsou šikovnější a lepší. Ale my jsme srdcaři a necháme na ledě všechno. Zvlášť ve vzájemném zápase,“ řekl trenér John Tortorella.
Odhodlání uspět je cítit z celého týmu. Třeba útočník Blake Wheeler ve svém blogu, kterým během turnaje přispívá na oficiální stránku turnaje, napsal: „Je nám úplně jedno, kdo si co říká. Musíme vyhrát za každou cenu. Někdo si možná myslí, že se třeseme strachy. Nebojte, k tomu máme daleko.“
Z amerického tábora znějí před bitvou s tradičním soupeřem podobné hlášky, které fanoušci slyšeli od Čechů: „Nechceme se bránit. Nebudeme se přizpůsobovat hře Kanady. Musíme být aktivní.“
Českým tým s Kanadou prohrál 0:6 a Američanům - navzdory objektivně silnějšímu kádru - moc lidí nevěří, že dokážou uhrát lepší výsledek. Tedy že uspějí za potřebné dva body.
Přitom v přípravě před Světovým pohárem sehráli s Kanaďany dva vyrovnané duely. Ten první v Columbusu dokonce vyhráli. Jenže kolaps s týmem Evropy všechno změnil.
Kouč John Tortorella, známý bouřlivák a velký hecíř, však umí z hráčů dostat maximum v klíčových chvílích. Navíc se nebojí překvapit nečekanými tahy. Jeden chystá i pro Kanadu: svou největší hvězdu, útočníka Patricka Kanea, chce dát do formace s Justinem Abdelkaderem a Derekem Stepanem, což nejsou zrovna hokejoví kreativci nebo střelci.
„Potřebuju udělat změnu. Tohle je těžký turnaj a všichni nemůžou dostat na ledě takový čas, na který jsou zvyklí. Musím vybrat ty správné hráče, aby lajny fungovaly. Nemůžu brát ohled na to, že jde o Kanea.“
Možná nejdůležitějším úkolem však bude Kanadě maximálně znepříjemnit hokej. Srážet se u mantinelů. Dohrávat osobní souboje. Být dotěrný už i při rozehrávce. Být nekompromisní v obraně. A otravovat před brankovištěm.
„Musíme být odhodlaní jít před bránu. A ještě důležitější bude před ní zůstat. To bude rozhodující, platí to dvojnásob v zápasech s Kanadou. Jestli chceme uspět, potřebujeme přesně tohle,“ ví Tortorella.
A ještě jeden rest musí Američané dotáhnout, a sice přesilovky. V přípravě jich měli k dispozici jedenáct, využili jedinou. V duelu s Evropou čtyři a bez efektu. ̈To není dobrá vizitka pro tým, v němž je deset hokejistů, kteří v uplynulé sezoně NHL nastříleli alespoň 20 gólů a tři byli v osmičce nejproduktivnějších.
Česko hrálo proti Kanadě šest přesilovek s nulovou úspěšností. Na druhé straně Kanaďané hráli tři, ze kterých dali dva góly. Wheeler sice říká: „Budeme hrát tvrdě, nedáme jim nic zadarmo. Uvědomujeme si, že musíme, ale právě tohle nás nakopává.“
Jenže fyzická hra nesmí vyústit v mnoho vyloučení a tahle hranice bývá hodně tenká. Kanadská přesilovková formace ve složení Burns, Stamkos, Bergeron, Crosby a Thornton budí dostatečný respekt.