Liberečtí mistři a nováčci na mistrovství světa trochu připomínají slavnou filmovou dvojici Tuček, Šlajs.
„Řepík!“
„Birner! Já se ho snad nezbavím.“
Neznají se odmalička, jeden vyrůstal ve Spartě, druhý zase ve Slavii. Ale když se před třemi lety potkali a spolu si „sedli do lavice“ při angažmá ve Lvu Praha, klapalo jim to. Rozumějí si na ledě, tráví spolu volné chvíle. A náramně se u toho baví, skoro jako Smoljak se Svěrákem ve slavném snímku Marečku, podejte mi pero! Rádi se popichují a dělají si naschvály.
„Dal jsem mu do postele šišku poličanu, aby se pořádně najedl,“ smál se 27letý útočník Řepík při dvojrozhovoru.
Zatím to není nová verze P+P neboli slavného dua, které kdysi tvořili nerozluční kladenští parťáci Patera s Procházkou, přesto značka B+Ř pomalu nabírá na síle.
„Ve Lvu se tvořil úplně nový tým, kamarádství vznikala postupem času. A když jsme i po těch změnách zůstávali, tak jsme spolu byli víc a víc,“ vzpomíná na začátek jejich vztahu o tři roky starší Birner.
Čím to, že jste se takhle dali dohromady?
Řepík:Začali jsme spolu hrát, to je ten hlavní důvod. Chodíme spolu na večeře, ale zase to není tak, že bychom spolu byli 24 hodin denně a sedm dní v týdnu. Vídáme se každý den na zimáku, a když to jde, občas někam zajdeme.
Po zániku Lva jste se po krátké pauze potkali zase v jednom útoku, v Liberci. A po stříbru v KHL jste brali extraligové zlato. To vám vyšlo hezky, ne?
Birner: Agentovi jsme jasně řekli, že bychom chtěli být spolu. Jít do Liberce bylo naše týmové rozhodnutí. Může se stát, že příští sezonu spolu už hrát nebudeme, i když bychom chtěli. Je vždycky jednodušší mít vedle sebe někoho, s kým máte odehráno třeba dvě stě zápasů.
Nepředhazují vám, že jste taková „hokejová dvojčata“? Některým fanouškům vaše spolupráce v klubu a pak v reprezentaci může asociovat třeba i legendární dvojici Pavel Patera, Martin Procházka.
Birner:Nám už bylo trochu trapný, když nás tady na šampionátu na týmové fotografii postavili vedle sebe. Ale nic takového - nejsme jako Patera s Procházkou, kteří spolu hráli patnáct let. Máme odehrané jenom tři sezony.
Řepík: Ale třeba za pět let nám tak někdo může říkat...
Oba máte taky skutečné sourozence. Michale, sledujete hokejový vývoj vašeho bratra Dominika, který hrával za dorost v Letňanech?
Řepík:Když jsem byl v zahraničí, tak jsem nemohl. Ale teď se snažím častěji. Maká, má do hokeje chuť, je odhodlaný něco dokázat. Kvůli juniorské extralize začal trénovat v Hradci Králové. Řekl bych, že jsem pro něj trochu vzor. Deset let mezi námi je velký věkový rozdíl, ale poslední dobou máme daleko lepší vztah.
Co je pravdy na tom, že váš bratr musel v začátcích vaší kariéry chodit na brigády, aby vás podporoval?
Birner: To ne, spíš mě hodně vozil z Litoměřic na tréninky do Prahy na Slavii. Nebylo to pro něj jednoduché: když byl ve věku na zakládání rodiny, musel trávit čas se mnou. Děkuju mu za to! Pořád máme spolu skvělý vztah, jednu dobu mě dokonce trénoval, hodně jsem se díky němu posunul. Ještě pár let zpátky si myslel, že je pořád můj kouč - a to už není!
On je o osm let starší. Jakou roli hrál věkový rozdíl u Birnerů?
Birner:V dětství jsem mu možná byl na obtíž, protože jsem chtěl být všude s ním, musel mě brát s sebou za svými kamarády. Ale teď jsme parťáci. Řešíme spolu milion jiných věcí než hokej. Je sečtělý, hodně toho ví.
Zajímavé je, jak se vzájemně podobají i vaše kariéry. Brzy jste odešli do zámoří a strávili tam sedm, respektive šest sezon. Jak na to vzpomínáte?
Řepík:Já si zahrál NHL na Floridě, kde je celý rok hezky. Probudíte se, svítí sluníčko, je teplo, pak organismus opravdu reaguje jinak. Člověk se víc těší na trénink. Ale tehdy se u Panthers hodně měnili manažeři a nedařilo se vytvořit fungující tým. Teď změnili koncepci a daří se jim. Hráče to tam táhne nejen kvůli počasí, ale i kvůli hokeji.
Birner:Mně osobně dalo mnohem víc Finsko, přece jen jsem byl už vyzrálejší. Teprve tam jsem se začal zajímat o život normálních lidí, třeba jak funguje daňový systém. Myslím, že čeští politici by si měli vzít ze severských států příklad.
Uvažoval jste, že byste se ve Skandinávii usadil?
Birner:Jeden čas jsem byl nahlodanej, že bych tam koupil byt. Pak z toho sešlo. Ale mám tam spoustu kamarádů a rád se vracím. Ta země je jiná a nejde jen o to, že je čistá. Lidé jsou féroví, nikdo vám nedělá křivárny za zády. Finský národ mi přirostl k srdci.
Michale, vy máte zase blízko k Vancouveru. Neplánujete se tam s kanadskou manželkou přestěhovat?
Řepík: Hrál jsem tam juniorskou soutěž. Je to jedno z nejhezčích měst na světě. V létě se tam dá koupat v moři, jsou tam krásná jezera. V zimě se zase dobře lyžuje. Ale zatím to máme tak půl na půl. Manželce chybí rodiče a brácha, na druhou stranu respektuje, že mám práci v Evropě. Praha se jí taky líbí a díky tomu, že má polské kořeny, se naučila řeč.
V roce 2001 jste prohlašoval, že se dostanete do NHL, vyděláte si v zámoří peníze a pak si budete užívat. Teď se řadíte ke generaci, pro kterou je víc reprezentace. Takže jste i v tomhle vyzrál?
Birner:Na klubové úrovni je NHL nejlepší soutěž na světě a každý hráč by ji měl mít za cíl. Ale neměli bychom zapomínat, že jsme Češi. Když je šance reprezentovat, odmítat by se nemělo. Rusko není můj vzor, ale tohle bychom se měli učit. Ovečkin okamžitě po vyřazení ze Stanley Cupu sedá na letadlo, chce tady být a reprezentovat, čímž strhává ostatní. To se mi líbí.
Myslíte, že se do NHL už nedostanete?
Řepík:Má laso z Rangers. (smích)
Birner: Na 99,9 procenta je to uzavřená kapitola. To spíš tady náš střelec, tomu říkám, že by to měl jít zkusit. Přál bych mu to.
Řepík:Kdyby byla nabídka, šel bych rád.
Kdybyste mohli, co byste si z hokejového umění vzali jeden od druhého?
Řepík:Na ledě asi zarputilost a hlavně to, jak na sobě maká mimo led, chodí do posilovny. Je vidět, že kondiční přípravě rozumí a baví ho.
Birner:Odmala je střelec, což ukázal hlavně při cestě za titulem. To se nedá naučit. On je hokejový Lafata, vždycky se tam nějak namotá. (smích)
Michale, vy jste velký sportovní fanoušek. Prý vás nejvíc baví cyklistika a tenis.
Birner: Taky jsou ze mě všichni vyřízení, když na to pořád koukám. Navíc se kamarádím s Reném Andrlem, bývalým závodníkem. Cyklistiku řešíme často, on je zase vášnivý fanoušek hokeje.
Troufl byste si na nějaký závod? Či třeba rovnou na to, že byste tak jako Andrle zvládl slavnou Tour de France?
Birner:Doma v Litoměřicích jsem něco absolvoval; jednu etapu Tour bych s profesionály možná vydržel. Ale snažím se studovat všechny sporty, třeba jak tenisté nebo golfisté musí zůstat v rozhodujících chvílích v klidu. Ty postřehy mi můžou pomoct i v hokeji.
Nigel Dawes (v modrém) z Kazachstánu slaví gól proti Česku. Po stranách zklamaní Michalové Řepík a Birner.
A jak vám jde tenis? Předpokládám, že hrajete zase spolu.
Birner:Na soustředění se Lvem v Dubaji jsme s Kubou Klepišem zůstali ve čtyřhře neporažení. Zato deblový pár Řepík, Tomáš Kubalík (bratr současného náhradníka Dominika) spolu po dvou zápasech nepromluvil.
Proč? Vám to tolik nešlo?
Řepík:Já hrál dobře, Kubajs si myslel, že je Roger Federer. Ale kazil mi to. (smích)
Společně se vám daří, jako Bílí Tygři jste vybojovali titul, díky tomu teď máte českého lva na dresu. Souhlasíte, že je to vaše životní sezona?
Řepík: Tohle je můj první titul v dospělém hokeji, takže asi jo. Navíc je to vylepšené mistrovstvím. Celý život se na ně koukám v televizi, minule jsem byl na dvou zápasech v Praze a měl jsem svrbění, že bych si taky jednou rád zahrál. A teď se to povedlo!
Birner:Pro mě byla důležitá sezona 2009/2010, kdy jsem vyhrál v Turku titul. Předtím jsem byl zraněný a nebyl jsem si jistý, jak se vrátím. Ale jak říkal Michal, na první mistrovství si bude člověk pamatovat.
Jaké pro vás vlastně je?
Birner:Musím říct, že to není vůbec jednoduché po fyzické ani po psychické stránce. Mám obdiv pro hráče typu Davida Výborného, kteří dokázali tak dlouho na šampionáty jezdit. Ti kluci v přípravě i během turnaje obětujou čas národnímu týmu na úkor rodiny a dovolené. Klobouk dolů před nimi!
