Byl to váš životní zápas?
Doufám, že ten ještě přijde. Ale v národním týmu to byl jeden z těch lepších. Jsem hlavně rád, že jsme podali fantastický výkon. Tým má soudržnost, otáčet se Švédskem stav nula dva je strašně těžké. Ukázali jsme, že i když jsme hodně podceňovaní, vnitřní sílu máme.
Čím to bylo, že jste se dokázali po první třetině tak obdivuhodně zvednout?
Sice jsme dostali dva góly, ale zase tak špatně jsme nehráli. Kouč Vůjtek nebyl šťastný a vytknul nám chyby. Věděli jsme, že musíme zlepšit pohyb, abychom jejich beky dostávali pod tlak.
Byl trenér Vůjtek o přestávce hodné hlasitý?
To bych neřekl. Ale na rovinu nám řekl, že Švédové si sami nic nevypracovali, naopak my jsme jim šance darovali. Ale zároveň nás uklidňoval, že když budeme hrát jednoduše u nich v pásmu, budeme se víc hýbat a dávat puky na bránu, šance přijdou. Měl pravdu. Je vidět, že je to zkušený kouč.
Měl jste při rozhodujícím úniku v oslabení hned jasno, že budete střílet?
Jel jsem z bekhendové strany a viděl, že Řepu (Michala Řepíka) už dobruslili. Proto jsem se soustředil na střelu, jejich bek mi to navíc naivním pádem na led usnadnil. Podařilo se mi to vystřelit nahoru.
Věděl jste hned, že je padl gól? Rozhodčí se jeli přesvědčit k videu.
Vůbec jsem to netušil. Spíš jsem si myslel, že to bylo břevno, protože puk dost hlasitě cinknul. Až kluci na střídačce mi říkali, že si jsou jistí, že se puk odrazil od kamery v brance. Tak jsem jim věřil.
Po třech zápasech máte osm bodů, porazili jste dva silné soupeře, vedete skupinu. Nejste až překvapení?
Neřekl bych. Kouč Vůjtek nám pořád cpe do hlavy, že musíme věřit sami v sebe, že soupeři jsou taky jenom lidi, kteří dělají chyby. Máme tu hodné kluků, co na šampionátu nikdy nehráli a všichni se chtějí ukázat. Chtějí aby na nás lidé v Česku byli pyšní.