O tom, že je Kanada jinde, ví každý. Jaké jsou však vaše čerstvé poznatky po turnaji?
Hokej se vyvíjí jednoznačně do rychlosti. Je to dané hlavně velikostí hřiště, proto je Kanada ve všem o krok napřed. Udává tempo i v novinkách, ať už jde o posunutí modrých čar nebo prodloužení tři na tři. My to jen za nějaký čas začneme kopírovat. Podle mě bychom mohli být pružnější.
Jak by měla vypadat spolupráce evropské čtyřky Česko, Švédsko, Finsko a Rusko? V čem by měla spočívat?
Měli bychom na evropských turnajích sjednotit rozměry hřišť, protože hrajeme tu na užších, tu na širších, tu na nějakých jiných. Bylo to vidět i na vznikající Lize mistrů a hokej se tím pádem hodně mění. Musí to tu být podobné Americe, protože tam nestíháme. A my potřebujeme mít připravené hráče. Abychom dokázali vychovat co nejlepší hokejisty, tak musíme mít co nejkvalitnější soutěž, kde se bude hrát v co nejrychlejším tempu a v podobných podmínkách jako v NHL. Ruská KHL se rozšiřuje a dostává se do většího průměru, než by sama chtěla. Asi by to chtělo zúžit jednotlivé ligy, protože hráči na tom nejsou tak dobře.
„V KHL se hraje bezkontaktní hokej na širokých hřištích a přesně tohle se pak projevuje na naší hře. Je jasné, že změny budou otázkou diskuzí na delší dobu a třeba to vůbec nenajde pochopení.“ |
Jde se vůbec na takových zásadních věcech dohodnout?
Je jasné, že to bude předmětem diskuze na delší dobu a třeba to vůbec nenajde žádné pochopení. Ale pokud budeme chtít konkurovat, tak musíme produkovat kvalitnější hráče. Proto potřebujeme kvalitnější zápasy.
Řada kvalitních hráčů odchází z extraligy do KHL. Nezakrní tam?
V KHL se hraje dost bezkontaktní hokej na širokých hřištích a přesně tohle se pak projevuje na naši hře. Najednou je všechno daleko rychlejší a na všechno máte daleko míň času. Bohužel nemám sílu ani mandát, abych něco měnil. Já se jen snažím doporučovat, co by se dělat mělo.
Velký důraz kladete na úzká hřiště. Je možné je zavést alespoň v Česku?
Tohle není jen technická otázka, ale především otázka financí. Spousta klubů má v extralize pořád výjimky z předpisů, protože jsou jejich zimáky zastaralé. Bohužel v současné ekonomické situaci není síla změnit stadiony třeba v Litvínově nebo ve Zlíně. Peníze rozhodujou a Kanada s Amerikou v tomhle ohledu jednoznačně vedou. NHL je jediná zisková soutěž, je to pro ně byznys. V Evropě spočívá financování na účasti města, nebo je tu hodnej strejda podnikatel, který je ochoten dát do hokeje peníze.
Česko má v Petru Břízovi nově zástupce v IIHF. Je tím pádem větší šance na prosazení vámi navrhovaných změn?
Je otázka, jak moc velký jeho vliv bude. Znovu musím říct, že je to všechno otázka financí. Z čistě hokejového hlediska však potřebujeme, aby si hokejisté už od dětství zvykali na úzká hřiště, protože pak se budou schopni daleko víc prosazovat.
V čem vám ještě zkušenost ze Světového poháru otevřela oči?
Nejen pro mě, ale pro všechny zúčastněné to byla nesmírná zkušenost. Proto se budu snažit udělat výstup pro ostatní trenéry, abychom pomohli českému hokeji.
Jak by měl vypadat?
Moje představa je taková, že připravím kompletní výstup, jakým způsobem akce probíhala. Mělo by jít o shrnutí informací a poznatků, aby si z toho každý mohl vzít něco. Nechci nic tajit, je to předání obrovské zkušenosti, kterou jsme všichni získali. Mohlo by to proběhnout formou semináře pro trenéry, kteří o to budou mít zájem.
V čem to bylo na Světovém poháru jiné než třeba na mistrovství světa?
V celkové přípravě. Rozdělili jsme si úkoly, šlo se hodně do podrobností a detailů, které dneska rozhodujou. Nechtěli jsme nic podcenit. Realizační tým výborně pracoval a potvrdilo se, že jeho šíře je na takhle velkých akcích nezbytná. Sami jsme v Torontu měli možnost zjistit, jak pracují jiné týmy a možná byste tomu nevěřili, ale ráno přijdete do práce a večer padnete. Řešíte do detailů přesilovky, oslabení, speciální přípravu na každého soupeře, rozebíráte jednotlivé hráče, gólmany. A když během akce není moc čas, protože se hraje ze dne na den, tak práci musíte zkrátka rozdělit, abyste to stihli.
Jak jste byl s kolegy spokojený a budete chtít, aby vám dál pomáhali Martin Ručinský, Václav Prospal nebo Jiří Fischer?
Tohle bude předmětem diskuzí, až se vrátí generální sekretář svazu Martin Urban. Počítám, že mými asistenty na nejbližších akcích EHT budou dál Jirka Kalous a Jarda Špaček. Pokud jde o kluky ze zámoří, tak všichni projevili předběžný zájem u národního týmu pokračovat. Budeme to dolaďovat, na které turnaje by byli k dispozici. Ale Fischer je smluvně vázán v Detroitu, Prospal trénuje juniory v Tampě, tak uvidíme. Já budu ale určitě požadovat, aby nám pomáhali, pokud to bude jenom trošku možné a pro svaz únosné.
Chcete, aby zůstal na pozici generálního manažera i Martin Ručinský?
To zatím není jasné. Martin zůstal v Kanadě a po jeho návratu to budeme řešit. Každopádně budeme chtít, aby se jako generální manažer víc zapojil do dění a pomohl rozvoji českého hokeje. Navíc si myslím, že v budoucnu bude zvolen generální manažer, který si zvolí realizační tým, jemuž věří. Doteď to bylo obráceně.
Jaký máte vůbec dojem ze Světového poháru s odstupem několika dní?
S Kanadou jsme drželi krok pouze úvodních deset minut a pak jsme odpadli. Ztratili jsme tam sebevědomí z přípravy a možná se to promítlo v dalším utkání s Evropou. Bohužel jsme nezvládli prodloužení, to rozhodlo o tom, proč jsme nešli dál. V opačném případě bychom měli šanci jít do semifinále. Závěrečný zápas s USA jsme odehráli důstojně, bylo to důležité vítězství pro český hokej, hráče i realizační tým.
Takže celkově spokojenost?
Myslím, že v celkovém hodnocení jsme v žádném případě ostudu neudělali. Před turnajem jsem řekl, že nemám černé ani růžové brýle, to se na turnaji do puntíku potvrdilo. Černé brýle mít nemusíme, ale nemáme ani ty růžové. Výsledek mohl být lepší, chyběl nám jen bod do semifinále, kde bychom narazili na Švédsko, které podle mě nepředvádělo hokej, na jaký jsme u nich zvyklí. Šance by proti nim byla.
