Jenže při sobotním obědě tady nenarazíte na žádného na první pohled identifikovatelného hokejového fanouška. Zato tu ze 150 lidí každý druhý sedí v modrém tričku s logem sojky a nápisem Blue Jays. To jsou místní baseballisté a za pár hodin je na nedalekém Rogers Centre čeká další zápas proti slavným New York Yankees.
Už druhý den po sobě tu na ně přijde přes 47 tisíc diváků a vyprodána bude čtyřdenní série i dál. A taky je to důkaz, že Toronto není už jen hokejové město. Byť místní Maple Leafs jsou tu bozi, po letech strádání v NHL, kdy je až na jednu výjimku pravidelně míjí play-off, se zájem přesouvá i jinam.
Že tu na ulicích i ve dny, kdy není zápas, proudí tisíce lidí v čepicích Blue Jays a s těmi hokejovými je potkáte zřídka, má několik vysvětlení. Baseball je úspěšný, a především - ty nejlevnější vstupenky tu ještě nedávno stály 15 kanadských dolarů (asi 300 korun). To na hokej byly roky podpultovým zbožím, teprve loni tu po třinácti letech nevyprodali zápas. Ivana Paulová, Češka žijící v Torontu, mi říká: „Myslím, že každý Toronťan má aspoň jednu kšiltovku Blue Jays. Já mám pro jistotu dvě.“
Baseball tu roste i čistě z demografického hlediska. Na první pohled na ulicích spatříte zajímavý mišmaš a hokej je jen lokální kulturou. Což koneckonců dokazuje i tým Toronto Raptors. Tři roky po sobě postoupil do play-off basketbalové NBA, vyprodaná aréna Air Canada Centre - tady se hraje i hokej - je obvyklý stav a list Toronto Star na jaře psal: „Raptors jsou týmem nového Toronta. Města, co se rozvíjí. Města plného imigrantů. Města, o němž sníme.“
Jenže davy v sobotu odpoledne míří i jinam. Ve stejnou dobu jako Blue Jays se tu o pár set metrů dál hraje fotbal, tedy soccer. A i tady je narváno. Místní FC muselo dokonce postavit novou tribunu, aby stíhalo nápor. Že to má smysl, ukazuje víkend, kdy přijde 26 tisíc lidí (nejlevnější vstupenky stály 20 dolarů). Aby byl výčet kompletní, tisíce lidí chodí i na kanadskou ligu amerického fotbalu, a až se v lednu rozjede boxlakros, v Air Canada Centre se sejde i sedm tisíc diváků.
Jen jedno prý v Torontu hapruje: „Atmosféra tu nikdy nebude jako u nás v Česku, ale zase je to tu bezpečné a přijde celá rodina. Tedy pokud na to má,“ říká Paulová.