Je to zvláštnost finské ligy, která hokejového našince překvapí.
„Byl jsem jako maják,“ utrousí Hynek Zohorna z Lahti Pelicans.
„Já si připadal jako terč,“ pokývne i David Tomášek z JYP Jyväskylä.
Čeští útočníci si při vzájemném utkání, které bylo zároveň posledním před reprezentačním srazem, nasadili lesklé zlaté helmy. V tamní Liize tuhle výsadu nosí nejproduktivnější hráči týmu. „Beru to jako zpestření, i když si na vás soupeř dává větší pozor,“ poví Tomášek. „Buď záříte hokejově, nebo helmou,“ rozesměje se.
Výstřední paráda na hlavě dokazuje, že se dvojici Čechů vede náramně.
I proto si bývalí extraligoví forvardi vysloužili reprezentační pozvánku a po přivítání trenér Říha před novináři zadoufal: „Věřím, že by i tady mohli být tahouny.“
Hynek Zohorna (na snímku vlevo) a David Tomášek v létě vyměnili extraligu za finskou ligu. A náramně se jim daří.
Se Zohornou a Tomáškem z Finska doletěl na první sraz Euro Hockey Tour (více o vystoupení Čechů na EHT čtěte zde) také bek Jakub Krejčík, jenž hraje za Lukko Rauma.
Kromě tria reprezentantů v severské zemi, která zároveň hostila první letošní turnaj EHT, stabilně nastupuje exbrněnský mladík Koblížek. V „Zohornově“ Lahti chytá devátenáctiletý Škarek. Na soupiskách klubů z nejvyšší soutěže figurují i teenageři Müller a Haš.
Oproti předchozím sezonám, kdy řady krajanů v jedné z nejnáročnějších evropských lig soustavně řídly, by se i taková maličkost dala brát jako záchvěv lepších zítřků pro stagnující český hokej.
Finsko. Země, která je blíž NHL
Finská soutěž nevábí na snové výdělky jako angažmá v Rusku, nabízí však jiné hokejové výhody. „Hynek měl nabídky z KHL, ale pořád u něj cítíme potenciál na NHL a finská liga je jejímu stylu blíž,“ uvedl Zohornův agent Robert Spálenka, když útočník Komety v létě kývl na první zahraniční štaci.
Ve Finsku - podobně jako mezi zámořskou šlechtou - obstojí především zdatní bruslaři, což poznává i osmadvacetiletý útočník. „Dva měsíce jsem jen koukal, jak kolem mě přejíždějí mladí Fiňáci,“ usměje se prostřední z bratrského tria Zohornů.
Seriál ZvolněníTaké vás unavují rozbory, ofsajdy, fauly nebo zakázaná uvolnění? Server iDNES.cz přináší pravidelný seriál Zvolnění, ve kterém se reportéři MF DNES budou vážně i nevážně zabývat aktuálním extraligovým děním. 1. díl: A není to málo, Antone Pavloviči? Aneb líný start extraligy |
„Finsko je bližší NHL už jen tím, že plno stadionů má menší kluziště,“ připojuje se Jan Čaloun. „Hráči jsou trénovaní ve vysokém tempu, což je obrovský rozdíl oproti nám. Vše se snaží dělat v nejvyšší rychlosti a stejně jako v NHL se rozhodli jít trendem mladých hráčů,“ dodává člen zlaté party z Nagana.
Právě v olympijské sezoně Čaloun ve Finsku debutoval, na severu Evropy odehrál sedm sezon. Pravidelně se řadil mezi nejproduktivnější hráče celé ligy, v roce 1999 dokonce bodování ovládl. Něco podobného se povedlo i o pět let později Tomáši Kucharčíkovi. Co by za borce jeho formátu dala současná reprezentace!
Na přelomu tisíciletí obecně Češi - Janecký, Vůjtek, Vlasák nebo Bednář - ve Finsku váleli. Před vstupem do NHL si tam renomé získal třeba i bek Marek Židlický.
„Liga byla odjakživa hodně bruslivá, ale v naší éře jsme vynikali tím, že jsme byli techničtější než Finové,“ líčí Čaloun. „To se v dnešní době změnilo. Finové mají pořád stavěný herní projev na velkém pohybu, ale produkují i velmi technicky kvalitní hráče. A když se takhle posunuli, přestala být poptávka po našich hráčích.“
Nebyla to nahodilá finská proměna. „Už když jsem odcházel, začali se výrazně věnovat mládeži a vychovali si slušnou generaci hokejistů,“ říká bývalý útočník IFK Helsinky a Blues Espoo.
Víc teenagerů v NHL dodala pouze mocná Kanada
V letošní NHL si připsalo start už pět finských teenagerů (o jednoho víc mají jen Kanaďané). Ze zelenáčů jako chicagský Jokiharju nebo Kotkaniemi, jenž v hierarchii centrů v Montrealu předskočil odcházejícího českého veterána Tomáše Plekance, vyrůstají hvězdy slavné ligy.
Nečasův spoluhráč z Caroliny Sebastian Aho se zase na úvod sezony blýskl rekordní šňůrou dvanácti zápasů, v níž vždy zaznamenal asistenci.
„Finům se vyplatilo, že před lety uzavřeli druhou nejvyšší soutěž,“ poznamenává Čaloun. Týmům nehrozí sestup a dávají prostor náctiletým. A podobný trend razí i v elitní lize. Třeba nezkušený Tomášek jen zíral, že se v Jyväskyle stal první volbou pro samostatné nájezdy. „Jel jsem jich asi deset. Tolik jsem jich neměl za poslední tři roky dohromady,“ žasne dvaadvacetiletý Čech.
Tati, lidi ti nadávají, slýchal. Jak Čaloun skončil po štvanici v Ústí |
Větší nálož na ledě se pokoušel v Česku prosadit i Čaloun coby kouč prvoligového Ústí nad Labem. Jenže mistr světa narazil u fanoušků, kteří peskovali tým po sérii špatných výsledků. V závěru října skončil jako kouč dospělého týmu a zůstal u ústecké mládeže.
„Pokud chceme vychovávat mladé rozdílové hráče, musíme je nechat obehrát,“ apeluje Čaloun. „A také bych snížil počet týmů v první lize třeba na dvanáct,“ navrhuje. Místo toho má počet účastníků druhé nejvyšší tuzemské soutěže až do roku 2020 bobtnat.
Finové podle Čalouna těží i z širší základny, kterou podle výkonnosti rozřazují. „Dělají to i v Americe. Ti lepší nastupují proti sobě, ti průměrní také hrají, ale mají hokej jako koníčka,“ popisuje. „U nás je v ročníku patnáct hráčů a ti horší brzdí ti lepší.“
Žádné kontroly. Na tréninku panuje důvěra
Z mnoha severských poznatků by se mohl (nejen) český profesionální hokej poučit. A něco nového by mohli trenéři tuzemské hokejisty přiučit.
Finům pomáhá k výchově šikovných hokejistů i jejich nátura. „Už od malých dětí se snažím podobně jako třeba ve Finsku měnit jejich mentalitu v přístupu k povinnostem, co obnáší hokej - trénink, docházka, disciplína. Tyhle věci se tam berou automaticky,“ říká Čaloun. Po konci na střídačce prvoligového Ústí a upřímné zpovědi pro iDNES.cz mu řada mládežnických trenérů vyjádřila podporu.
A nejsou sami, „finské způsoby“ se zamlouvají i současným reprezentantům.
„Chování Finů je mi strašně sympatické - komunikace, poctivost, pracovitost,“ přikývne útočník Tomášek. A kolega z národního týmu Zohorna doplňuje: „Mladí kluci sami chtějí. Nemusí mít u sebe žádného kondičního trenéra, dostanou plán a jdou ho splnit.“
Český útočník David Tomášek (vlevo) před finskou brankou.
Hokejová řehole mimo led funguje spíš na důvěře než na trenérském diktátu.
„Na druhou stranu neumí zvolnit a ulevit si jako my, občas dělají věci ve stresu,“ připouští expardubický Tomášek. „Já třeba nikdy nebyl typ, který by mazal hned ze staďáku. Bavilo mě zůstat na ledě a nechtěl jsem jít do posilovny. Začal jsem ale věřit systému. Začal jsem věřit, co mi říkají kondiční trenéři a fyzioterapeuti a zakomponovat to, co mají Finové od čtrnácti let zažité. Učím se pracovat, abych se posouval jako hráč.“
I to může popostrčit hovorného Čecha k NHL, do níž vede z Finska o něco přímější cesta. „To jsou jen výhledy do budoucna. Beru to jako mezistupeň se nějak posunout, hrát dobrý hokej a zlepšovat se,“ říká Tomášek.
Finská cesta k úspěchu by v něčem mohla inspirovat i Čechy.
